Místo svitu slunce, místo záře hvězd,
k nebi stoupá jen černý hustý dým.
Bytosti kostnaté s čísly na tělech místo jmen.
Za vysokým plotem a ocelovou branou už není cesta zpět.
Déšť smyl stopy krve, zdi rozpadly se v prach.
Pár dekad od té doby už vzal si čas.
Přesto je třeba v lidkost doufat a nemít strach.
Protože nenavist v druhých lidech žije dál.
Protože nenavist k druhým lidech žije zas.
The stygian duo explore themes of gender dysphoria and oppressive institutions through sludgy doom with a pitch-black underbelly. Bandcamp Album of the Day Apr 26, 2021