1. |
I.
03:27
|
|||
Procházím městem mezi lidmi sám,
vzhůru k předahrám té poslední noci.
Po ulicích míjím slepé oči lidí,
co předstíraji že vidí,
když prohlížejí v tmách.
A když se k bohům modlí,
sami příjdou si jak nazí,
slova po nich házím
jak na stěnu hrách.
|
||||
2. |
II.
02:44
|
|||
Opilý do tmy kráčíme vstříc zlosti
s pocitem světla v temné noci.
Společně vzhlížíme do záhubý
a přitom čekáme na okamžik cnosti,
pod křídly zákeřnosti
Nenáviděn dobou pokrytectví
pro nesoudobost s pocitem dobra.
Každý falešný je jako okolnosti
a snaha vymanit se je zavržena.
Odsuzován dobou pro jizlisvost a moudra,
postupně zapadnout do kolejí okolních tlaku,
v barvách chodi beze zraku.
|
||||
3. |
III.
03:41
|
|||
Ozvěny slunce se vpíjí do tmy
a jeřabi loví v ohních sidlišť hvězdy, na své špinavé peří.
A až je napnou jako plachty na planetarních stežních,
my odplujeme pro pro sny.
A až se ozvěny slunce, jednou vpijí do tmy
bude se nám do rána už život jenom zdát.
Jsme jak kosmonauti v rakvích
z větví k sobě přilepených, stíny sebe samých.
|
||||
4. |
IV.
03:19
|
|||
Vnitřnosti olizované smutkem,
stějně jak modřiny způsobené radostí,
z připadné snahy ji hledat /ji vůbec najít
Najít smysl života v odmítnuti
nesmyslného odpadu, který nás obaluje.
Čas nám hrozí pomstou a narušením vnitřního klidu,
když na povrch se derou další pochybnosti.
Obavy přetrvavající dále bez náznaku jejich projevu,
avšak jejich hořkost stále vzrůstá, proč stále vzrůstá?
S prsty ponořenýmí v krvi, jsme připraveni přepisovat dějíny.
Řekni kde se rodí lži? Tak řekni mi kde se rodí ty lži?
|
||||
5. |
V.
01:58
|
|||
Místo svitu slunce, místo záře hvězd,
k nebi stoupá jen černý hustý dým.
Bytosti kostnaté s čísly na tělech místo jmen.
Za vysokým plotem a ocelovou branou už není cesta zpět.
Déšť smyl stopy krve, zdi rozpadly se v prach.
Pár dekad od té doby už vzal si čas.
Přesto je třeba v lidkost doufat a nemít strach.
Protože nenavist v druhých lidech žije dál.
Protože nenavist k druhým lidech žije zas.
|
||||
6. |
VI.
02:30
|
|||
Je to boj o moc a kontrolu, kde nikdo nikdy není absolutním vitězem.
Jako setkání hejna neuróz, která se posilují navzájem
a cirkve řikají opak toho co si myslíme, ve jmenu koho/čeho.
Jako džbány plněné zlosti, praskají a jejich obsah vytéka na podlahu.
Naprosto hloupí ve své nevědomosti, praskají a jejich obsah vytéka na podlahu.
Ve vlastnictví neviděných s životem v zastavě.
Je to bůh, mrtvý a pohřbený
|
||||
7. |
VII.
02:27
|
|||
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne.
Se džbánem se chodí tak dlouho, až se ucho utrhne.
A ty, blázne, poctivý pravdomluvný
k čemu máš svou duši tak čistou?
Když posměchem a bídou jen trpíš,
tak k čemu tak čistou ji máš...
|
Streaming and Download help
If you like DNO, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp